Nasazení špionů na vlastní děti?

Nasazení špionů na vlastní děti?

Mezi poměrně obvyklé scénáře a důvody, pro něž bývají pořizována zařízení špionážní techniky, patří například eliminace potenciálně nepoctivého chování ze strany zaměstnance, podezření a snaha o usvědčení partnerky/partnera z nevěry nebo samozřejmě záměr udělat něco více pro zabezpečení vlastního majetku. Vedle typických a častých motivů se však lze v poslední době setkat i s určitými novými mini-fenomény, které dokládají třeba i zkušenosti detektivních agentur a jež by bylo možné označit za kontroverzní či ožehavé. Jedním z takových trendů je i využití služeb soukromých detektivů či pořízení některého ze špionážních přístrojů za účelem hlídání dětí ze strany jejich rodičů.

 

Názory na nasazení špionážní techniky či specialistů na vlastní děti se samozřejmě velmi různí. Cílem článku není jednotlivé pohledy na věc rozsuzovat nebo obhajovat, nýbrž nabídnout alespoň několik perspektiv, jež dávají pro někoho patrně překvapivý a nepřijatelný trend do širších souvislostí.

Rodiče se o děti více bojí

Je zcela logické a přirozené, že rodiče se o své děti bojí. U současné generace rodičů je to navíc umocněno tím, že zatímco dříve byly jedináčkové v podstatě výjimkou, dnes převládají děti bez sourozenců. Ačkoliv v posledních letech se trend mírně otočil a porodnost v naší zemi již nepatří k absolutně nejnižším na světě, stále je pro vysoké procento rodičů jejich ratolest jediným potomkem. Často si tak dítě může užívat větší pozornosti, a to v různém slova smyslu. Nemusí se dělit o péči ze strany rodičů, o hračky a další materiální věci. Dokonce se začíná mluvit o kultu dítěte. Zároveň jsou na něj často kladeny vyšší nároky, někdy dle psychologů dochází k (nejen) emočnímu a citovému přetěžování. Také k většímu tlaku na výkon či nadměrné kontrole. Uchýlení se k hlídání či sledování dětí prostřednictvím špionážní techniky nebo takzvaných ´soukromých oček´ je tak pouze jedním z doprovodných jevů širšího sociologického fenoménu.

Hrozeb je zkrátka objektivně více

Jistě lze nostalgicky zavzpomínat, jaké že to bylo za našich mladých let. Celé dny jsme trávili venku. Nikoliv on-line, ale svobodně. Přiběhli jsme ze školy domů, hodili tašku do kouta, zabouchli za sebou dveře a mířili do parku, na hřiště, na kolo… Zkrátka ven. Dopravní provoz téměř žádný, drogová scéna jakbysmet a takto bychom mohli rozjímat dále.

Možností trávení volného času, ale na druhé straně i nástrah ohrožujících dětí, je dnes

mnohem více než tomu bylo dříve

No jo, vzpomínky na dětství jsou sice fajn, ale je třeba vnímat aktuální realitu. A ta je hodně vzdálená představám o místu, kde dětem nehrozí prakticky žádné nebezpečí. Riziko, že dítě osloví drogový dealer, začne se stýkat s pochybnou asociální partičkou, anebo bude vylákáno na schůzku nebezpečnou osobou, je zkrátka nesrovnatelně větší než v dobách minulých. Těžko říci, zda tato skutečnost sama o sobě ospravedlňuje použití špionážních a bezpečnostních věciček z preventivních důvodů. Nabízí se argument, že ve vztahu dítě-rodič by měla být na jednom z čelních míst důvěra. Nicméně v případech, kdy je už důvěra z nejrůznějších důvodů narušena a existuje důvodné podezření, že by se dítě mohlo dostat do závažných problémů, dostává se sledování dětí pomocí speciální techniky či služeb soukromých detektivů do úplně jiného světla a roviny.

Nelze být s dětmi pořád

„Rodiče dnes nemají na děti čas“, zní také jedna z častých kritických výtek směrem k současnému rodinnému uspořádání a vztahům. Obecně je možné skutečně konstatovat, že lidé tráví průměrně v práci více času, než tomu bylo u minulých generací. Zároveň není v našich podmínkách úplně běžné u časově vytížených dospělých, například v případě střední třídy, že by se v době nepřítomnosti rodičů o děti starala chůva. Ne vždycky jsou také na blízku prarodiče či jiní lidé, k nimž máme důvěru a kteří by dítě vyzvedli ze školy, anebo na něj doma dohlédli. Třeba na to, co zrovna dělá na internetu.

 

Také problematika bezpečného využívání internetu ze strany dětí je stále velmi aktuální

Navíc statisticky stále větší procento dětí žije ve společné domácnosti pouze s jedním z rodičů, což je dáno především vysokou rozvodovostí. Zejména v případě, kdy děti bydlí pouze s jedním zaměstnaným dospělým, tak logicky dochází k dalšímu rozevírání nůžek mezi časem dětí strávených takříkajíc bez dozoru a časem, kdy jsou fyzicky pod kontrolou (o což se mohou v opačném případě partneři podělit).

GPS lokátory, aplikace

Nutno říci, že s poptávkou po řešeních s cílem větší kontroly nad počínáním svých ratolestí se nesetkávají pouze specializované firmy na špionážní a bezpečnostní techniku či detektivní agentury, nýbrž také třeba mobilní operátoři nabízející GPS aplikace pro rodiče školáků. Zmíněné aplikace fungují tak, že rodič dostane SMS zprávu typicky tehdy, když jeho dítě dorazí do školy/na kroužek, vrátí se domů a podobně. Podobně je možno tímto způsobem získat neustálý přehled o jeho platbách nebo celkově aktivitě vyvíjené na jeho mobilním zařízení, tedy jaké stránky navštěvuje, s kým je v kontaktu na sociálních sítích, jaké údaje ve virtuálním prostoru dává k dispozici.

 

Je použití špionských metod na vlastní děti i přes to všechno za hranou, anebo racionální reakcí rodičů majících pochopitelný strach o své děti? Převládají spíše pozitiva, anebo negativa takovéhoto kroku? Stane se z využití GPS techniky a specializovaných agentur pro účely pohlídání si vlastních dětí v budoucnu ještě výraznější trend? Těžko soudit…

 

S přispěním zdrojů viz níže:

https://www.novinky.cz/domaci/443514-rodice-posilaji-soukroma-ocka-na-vlastni-deti.html

 http://zpravy.idnes.cz/opustil-zonu-domov-spehovani-deti-pres-mobil-muze-rodinu-rozhadat-1db-/domaci.aspx?c=A160818_193723_domaci_pas

Související příspěvky:

Zanechte odpověď

Všechna pole jsou povinná

Jméno:
Email: (Nebude zveřejněno)
Komentář: